Nákupní seznam

8. dubna 2020 v 23:38 | Eliška
Upozornění 1: Příběh nemusí být fajn pro slabší povahy.
Upozornění 2: Příběh je inspirován vyprávěními mých znamých, ale nepopisuje žádné konkrétní osoby, místa ani události. Je tedy smyšlený.

Co začala válka, tak se snažím pomáhat těm, kteří to potřebují. Jsem mladá, studentka, takže mám úplně volné víkendy, které mohu věnovat třeba tomu, že půjdu na nákup pro někoho staršího, který už nemůže pořádně chodit a nebo sem tam pohlídám dítě sousedce, která zbyla s dcerou sama po tom, co její manžel odešel bojovat.
 

Jak je to s těma vlajkama?

3. dubna 2020 v 12:41 | Eliška
Je to pár dní, co jsem si postěžovala ohledně vlajky a pár z vás to zajímalo. Co mě vlastně trápí, co to má za podtext a tak. Takže se to dneska pokusím trochu popsat. A dávám to k tématu týdne "barvy v nás", protože vlajky mají barvy, ne? :)

Takže. Pamatujete takovou tu hru z tělocviku na základní škole "všichni proti všem"? Tak nějak to tu vypadá. Ale nějakou strukturu to přece jen má. Úplně v jádru je občanská válka - Assad vs povstalci. Tohoto zmatku využily dvě další skupiny a to ISIS a Kurdové. Ti bojují všichni proti všem. Pak jsou tu takové ty "vedlejší" konflikty, jako třeba ten s Izraelem. (Jo, Izraelslá armáda je pořád to jediné, co nás tu ohrožuje na životě).

Ajaj :D

27. března 2020 v 12:56 | Eliška
Zdravím. Tak se jen tak podívám, jestli můj blog vůbec někoho zajímá po takové době neaktivity a ono ejhle, 3 nové komentáře a hromada návštěv. Bylo mi to hned jasné. Můj článek se válí na titulce. 😂 Tak jsem se samozřejmě musela podívat co je u toho za obrázek a co je u toho za komentář.

 


Jak mě (ne)trápí zavřená škola

26. března 2020 v 13:37 | Eliška
U nás v Sýrii se o zavření škol rozhodlo 14. 3. a to i přes to, že v té době tu oficiálně nebyl ani jeden nakažený. Takže dnes se blížíme ke dvou týdnům samostudia. Jsem ten typ člověka, který potřebuje novou látku vysvětlit polopatě a ideálně na konkrétním příkladu. Musím uznat, že skripta jsou na mojí škole napsaná celkem dobře, ale ta možnost diskutovat daný problém přímo s učitelem na přednášce prostě chybí. A věřte nebo ne, ani se spolužáky po internetu se diskutovat nedá, protože na to kašlou. Jsem já ta divná? Možná. Ale vzhledem k tomu, že teď svůj volný čas trávím psaním tohohle článku místo učení se, tak možná zas až tak divná nejsem. 😂

Korona v Sýrii

26. března 2020 v 12:22 | Eliška
Zdravím, po asi třech měsících. Nebudu vám lhát, prostě jsem nevěděla co psát, nebyl čas a ani nálada. Ale včera jsem se trochu nudila a vzpomněla jsem si, že ještě mám blog. A napadlo mě, že by vás možná zajímalo, jaká je situace u nás. A nebo možná nezajímalo, protože moje část rodiny co žije v Česku říkala, že se u vás už o ničem jiném nemluví. Ale v případě, že vás to zajímá, tak je to tu.

Zatímco v Evropě se korona rozšířila celkem rychle, tak u nás se oficiálně korona potvrdila až před čtyřmi dny, tedy 22. 3. (chtěla jsem napsat název třetího měsíce, ale nenapadá mě teď v češtině, hups 🤷🏽‍♀️). Co si o tom myslím? Takhle. Na jednu stranu je to asi klidně možné. Moc lidí necestuje ani sem, ani pryč, takže se to sem nemělo moc jak dostat. Na druhou stranu, je klidně možné, že tu běžela nějaká propaganda a lhali nám, že tu nic není. Řeknete mi, fakt věříte, že v Severní Koreji není jediný případ? Nebo že v Rusku jich je jen asi 700?

Nenávist není řešení

10. prosince 2019 v 23:47 | Eliška
Jako někdo, kdo žije v Sýrii se s nenávistí setkávám celkem často. Někdy je to od idiotů, kteří nemůžou překousnout to, že nejsem muslimka (ale to jsou fakt výjimky) a často je to od lidí z Evropy a USA a to proto, že žiju v muslimské zemi. Takže víte jak, všichni z Blízkého Východu jsme teroristi, samozřejmě. :D
A pak do toho ta válka, to je taky nenávist lidí mezi sebou. Tím spíš, když to je občanská válka. Samozřejmě po tolika letech (kolik to vůbec je, tak 6-7? Už sama nevím) už jsou oblasti s lidmi z jedné strany a oblasti s lidmi z druhé strany. Například jen těžko budete hledat podporovatele povstalců v Damašku. Tal to ale nebylo vždy, samozřejmě. Na začátku války to bylo promíchané. A probíhaly čistky. Přišli povstalci a povraždili všechny podporovatele Assada. Pak přišli Assadovi lidi a ve stylu "aha, takže vy jste přežili, takže vy podporujete povstalce" povraždili ten zbytek.
A kam tohle povede? No nikam, že jo, lidi se jenom po vraždí navzajem a kdo uteče vyhraje. Nenávist není řešení.

Deníček z Damašku 6

23. listopadu 2019 v 23:44 | Eliška
Před pár dny na nás zase zaútočil Izrael. Zase tady kousek od Damašku. Nemám ráda slyšet, jak padají bomby, potom se bojím, že ta příští bude blíž a že třeba to nepřežiju a nebo hůř, že někdo z rodiny nepřežije. Já jsem myslela, že o tom nebudu psát, ale dneska v noci, teda vlastně včera v noci... Prostě v noci z pátku na sobotu, jsem měla ošklivé sny. Nejdřív se mi zdálo o tom mém blízkém setkání se smrtí, o kterém jsem vám už vyprávěla a pak se mi zdál druhý sen a ten byl o tom, že jsem znovu viděla kamarádku, kterou zabili před několika rokama. A v tom snu ona nebyla celé ty roky mrtvá, ale jen byla pryč a pak se vrátila. Je to zvláštní zase vidět člověka, kterého jsem roky neviděla. Když si teď snažím vybavit, jak v tom snu vypadala, tak vypadala dost jako v realitě. Ale moje skutečné vzpomínky na ní už jsou trochu mlhavé. A asi není způsob, jak je oživit.

Deníček z Damašku 5

31. října 2019 v 7:15 | Eliška
Ahoj asi po měsíci. Vysoká škola je celkem náročná, nejen proto, že učivo, které by se na střední učilo měsíc, je teď částí jedné přednášky, ale i časově. Proto se chci opět omluvit, že jsem dlouho nic nenapsala. Každopádně, zatím se mi ve škole daří, proběhl první menší test z matematiky a já ho zvládla na 100 %, což mě těší. Potkala jsem tu několik zajímavých lidí, například člověka, který v minulosti hodně pil, protože měl deprese a i se pokusil o sebevraždu, ale změnil se. Protože teď se tak rozhodně nechová a když vypráví o sve minulosti, tak by to do něj jeden neřekl.

Vím, že se sem hodně lidí stále vrací v naději, že zde najdou nějaký nový zajímavý článek a nejsem si jistá, jestli vaše očekávání naplním. Tímhle článkem asi ne, že? Tím jak svou mysl převážně soustředím na školu, tak nemám moc nápady, o čem psát. Proto bych uvítala nějaké návrhy nebo klidně zase otázky, abych věděla, co vás zajímá, a mohla o tom ve volném čase psát.

Vaše Eliška 🐼

Deníček z Damašku 4

15. října 2019 v 8:22 | Eliška
Nevím jak moc je ta věc medializovaná, ale Turecko napadlo Sýrii. Normálně jejich armáda vtrhla na naše území. Postupujou. Celkem rychle. A vraždí pri tom. Já už na to ani nemám slova, jak jsem naštvaná. Turecko nenávidí Kurdy. Jejich prezident je rasistická svině. Fajn. Ale ať se do prdele nepletou do naší války! Ona je složitá a dlouhá i bez Turecké invaze a oni to jenom udělají horší a delší. Válka se pomalu blížila ke konci, ale takhle? Kdo ví. Možná to nebude mít vliv a možná to válce přidá několik let. A když oni napadají Kurdy, měli by si uvědomit, že Kurdové v Sýrii snad jako jediní aktivně a hlavně úspěšně bojovali proti ISIS.
Naštěstí bydlím daleko, takže mě ty svině turecké přímo neohrožují... Nemám na to slova, opravdu. Co si o tom myslíte vy?

Věřím.

4. října 2019 v 19:31 | Eliška
Věřím, že zloba vzešlá ze zklamání se rozletí jak hejno divejch vran. Spoléhám na slunce, biť zrovna není k mání, že prostě jinde svítí a až ty mraky přejdou, vrátí se k nám...

Věřím, že jste poznali tento úryvek. Bylo to to první, co mě napadlo při pohledu na téma týdne. Bez ohledu na jeho politické pozadí musíme uznat, že je silně optimistický. A svým způsobem pravdivý. Ani nevím, kolikrát jsem zklamáním zuřila. A nechci vědět, kolikrát ještě budu. Ale vždycky to přešlo a zase bylo dobře. Nebo aspoň líp.

Já věřím, že zase bude líp i tady, v Sýrii. Někde už je líp, někde je to pořád peklo, ale válka pomalu spěje ke konci. Není to trochu paradox, že se jejího konce vlastně bojím?

Kam dál